hrozen v. hrozn
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
hrozn, -a m.
hrozen, -zna m.
hrozen, trs plodů (zvl. vinné révy)
Sr. hroznec, hrozník, hrozníček, hroznovie, jahoda, jahódka, víněnek, víněnka, zrno
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrozn, hrozen, -zna, -u, masc., hrozen, Traube; za -zn- bývá -zdn-. Stsl. grosnъ uva, a také grozdъ. — hrozen jich hrozen žlučě uva eorum uva fellis ŽKlem. Deut. 32; hrozn přěhořký botri amarissimi ŽWittb. tamt. Krev hrozdnu pili nášlechetnějšiú sanguinem uvae ŽKlem. Deut. 14. Dva mužě neseta hrozn z země slíbené na púšť Kruml. 52b. Hrozni, kteříž před jinými zrají praecocia Lact. 130b. Vinný hrozen LékA. 55b, hrozny vinné t. 21b; hroznowe vinní racemi vindemiae MamA. 34a. hrozn botrus Prešp. 563; hrozen též BohFl. 221, Vít. 95b, Nom. 69a, RVodň. 54d, Diefb., Veleš.; w hroznye Pror. 47b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrozn, hrozen, -zna m. hrozen
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.