hrdlovati, -uju, -uje ipf.
k hrdlo
1. koho svírat někomu hrdlo, škrtit, rdousit někoho
2. koho trápit, trýznit
Sr. hrdlovati sě
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hrdlovati, -uju, -uješ, impftiv., škrtiti, nutiti, würgen, nötigen; iterat. k hrdliti, v. t. — (Sluha sluhu) drže hrdlowaſe jeho suffocabat cum Pernšt. Mat. 18, 28; (sluha sluhu) hrdléše neb hrdlováẛe HusPost. 180a. Sluha ten nalezl jest jednoho, jenž jemu dlužen byl sto peněz, a drže hrdlowal jeho řka ChelčP. 260b. (Sluha) prosil; aby jemu shověl, a on nechtěl, ale hrdlowal jej a v žalář vsadil tamt. (Židé Šimoně) hrdlowachu, aby nesl kříž angariaverunt EvOl. 248b (Mat. 27, 33). (Kněží) hrdlugij, žalařují ChelčP. 251b. Aby hrdlovaný míle trpěl HusPost. 180b; člověk (na cestě) aby nebyl hrdlován od nepřátel a od zlodějóv HusE, 1, 270.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrdliti, -ľu, -líš, hrdlovati, -uju, -uješ ned. rdousit, škrtit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrdlovati nedok. = rdousiti; škrtiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.