hrdloš, -ě m.
k hrdlo
expr. kdo se stará jen o své hrdlo, žrout, darmožrout
Jen u Klareta za lat. goliardus. Sr. hrdlák, hrdláč, hrdloľubec
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
hrdloš, -ě, masc., hrdloſſ goliardus Prešp. 1055, Rozk. 1811, Veleš.; strojené (goliardus = buffo, ioculator atd., podle Diefb. Gloss. také = lecator n. leccator, gulosus).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².