hrdloľubec, -bcě m.
k hrdlo a ľúbiti
kdo má rád věci příjemné „hrdlu“ 1, mlsoun, žrout, nenasyta
Sr. hrdlák, hrdláč, hrdloš
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
hrdloľubec, -bcě, masc., kdo je hrdlu, do hrdla libý: zákonníci staviechu v chrámě hrdlolibcie, peněžniky Kruml. 36a; srov. hrdlo, hrdlu sě ľúbiti a hrdloľúbezný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².