hrdláč, -ě m.
k hrdlo
expr. kdo se stará jen o své hrdlo, žrout, nenasyta, darmožrout
Sr. hrdlák, hrdloš, hrdloľubec
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 4. 7. 2025).
hrdláč, -ě, a hrdlák, -a, masc., žrout, ničema, dareba, Fresser, ein Nichtswürdig ger. — hrdlači ambrones RohB. (Jgm. Lit. III, 6; ambro = devorator DC.). Takových hrdlacow přílišné rozmnoženie všudy po hradích jest ChelčKap. 102b. — hrdlacż baratro Lact. 22a; hrdlak též Prešp. 1049, Rozk. 1800, Veleš. — Červ toho jména: curculio dicitur a gutture, quia nihil est aliud quam guttur, Hrdlacż, hrachový červ neb syrný Lact. 293a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrdláč, -ě m. žrout, darmožrout, ničema
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrdláč m. = žrout, ničema
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.