hrbovatý adj.
k hrb
1. mající hrb, zvl. na zádech, (o člověku) hrbatý
2. hrbolatý, nehladký, mající na sobě hrbolky
3. (o údu) pokroucený, nerovný
K 3: dolož. ojed. v ChelčLid: ti údové hrbovatí…jiné menšie údy dáví. Jde pravděpodobně o záměrnou slovní hříčku, která ztotožňuje údy s herbem, tedy šlechtu s erby, s údy hrbovatými. K tomu sr. VýbAkad 2,2, s. 21. Dolož. též jako vl. jm. osobní Hrbovatý
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
1. hrbovatý, adj., hrb neb hrby mající, hrbovitý, hrbatý, buckelig. — Jest lépe, mieti hrdlo hrbowate, nežli skrze připalovánie upadnúti v smrti nebezpečenstvie Rhas. 91. (Člověk) byl-li by hrbowatý gibbus Kladr. Lev. 21, 20, hrbowaty Mus. tamt., hrbouati Ol. tamt.; (lidé) hrbowaty Comest. 81a. Kak jest (ženich) vzrostlý na životě, hrbowat-ly či v lepotě atd. Kat. v. 288; zda by nebyla hrbowata Comest. 38b; babka hrbowata Tkadl. 37a. Kde jste chromí, klécaví, hrbovatí i jinak zlámaní? HusE. 3, 168 (2). Od každého hrbowateho, jednookého a prašivého GestaBř. 111a. hrbowaty gibbosus Veleš., herbowaty též Diefb. — Příjm.: Hrbowaty TomZ. 1431 n 199. — Srov. hrbatý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. hrbovatý m. chrbovatý, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chrbovatý, hrbovatý, adj., kopcovatý, hügelig: (miest) hrbowatych a dolovatých Hug. 22; hrbowate cliv(os)um Rozk. 96; clivosus id est monticulosus hrbowaty, nerovný, jamatý Lact. 38b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrbovatý adj. hrbatý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrbovatý adj. = hrbatý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.