hrb, -a/-u m.
chrb, -a/-u m.
1. hrb, zvl. na zádech
2. hrbolek, vypouklina
3. čeho vrcholek, nejvyšší bod
Dolož. též jako vl. jm. osobní Hrb
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
1. hrb, -a, -u, masc., Höcker; stsl. grъbъ dorsum, rus. gorb gibbus, pol. garb, z gъrbъ. — hrb gibbus Prešp. 1265, Rozk. 2040; na hrbye velblúdovém Pror. Isa. 30, 6. — Příjm.: Duchon hirb Lún. ks. 1359; Hrb TomZ. 1395 n 155, UrbChotěšA. 19a. 2. hrb m. chrb, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².