hrách, hracha/hrachu m.
1. hrách, popínavá rostlina plodící lusky, zvl. hrách setý
2. hrách, semena rostliny toho jména
Dolož. též jako vl. jméno Hrách. Sr. svinský chléb s. v. svinský, vlčí hrách s. v. vlčí, vlašský hrách s. v. vlašský
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
hrách, hracha, -u, masc., Erbse; stsl., grachъ faba, z gorchъ. — hrah pisa MVerb.; hrach pisum Prešp. 693; hrach pisa t. 1720. BohFl. 293, Vít. 95b, RostlD. 81a, t. 91a; hrach, bob i vikev ChirB. 34b; jiesti hrach nebo zelé Kruml. 129b; na svém hráchu VelKal. 213. — wlczy hrach faba lupina Synon., vlčí hrách; wlczy hrach lupinus RostlD. 76a, t. 90b; wlczi hrach lentiscus RostlF. 12a; z wlčijho hrachu Háj. herb. 102a; — swinſky hrach cicera Lact. 268a, svinský hrách; — hrach weliky cicera alba RVodň. 36d, hrách veliký; Sſkrkawičného hráchu Háj. herb. 105b, škrkavičný hrách; Sſkrkawičnému hráchu t. 18b. — Příjm.: Hrach TomZ. 1390 n 127.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².