hrábě, hrabí pl. f.
k hrabati
1. hrábě, zemědělské nářadí užívané k hrabání
2. zemědělské nářadí se sadou zubů užívané k vláčení a zkypřování půdy, zvl. brány (sr. ESSČ s. v. „brána²“)
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
hrábě, -í, plur. fem., Rechen, Harke. — hrabie rastrum Prešp. 2373, hrabye též Vít. 93a, BohFl. 744, Anon. 6a, Nom. 69a. — Mlátiti bude hrabyemy charpu in serris triturabitur gith Pror. Isa. 28, 27, přeložení odchylné.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².