|
|
|
hotovati, -uju, -uje, pozd. též -aju, -á ipf. k hotový 1. co k čemu, s inf. chystat, připravovat, konat přípravy k něčemu (zvl. k plánované činnosti) 2. co komu zhotovovat, vyrábět 3. bibl. co (cestu) komu (Bohu) upravovat, uzpůsobovat k něčemu (fig.); teol. (o Bohu) koho, co (člověka, jeho duši) komu (sobě), aby, spoluutvářet někoho n. něco za nějakým účelem, formovat někoho n. něco Sr. hotoviti. K nepravidelnostem v časování sr. GbHistMluvn 3/2, 404. Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
hotovati, -uju, -uješ, impftiv., připravovati, dělati, bereiten, machen. — (Kováři) zlodějiem hotugy klíčě Hrad. 115b; hotowati cěstu parare ŽKlem. Zachar. 76; čin všiú trojicí hotowany Hrad. 63a; když dušě nehotugem k tomu, aby jměla zdravie věčné Štít. Vyš. 28b; mnoho jim (Ježíš apoštolům) dobrého pravil, ješto ť jest pro ny ustavil, hotugye ny všěchny sobě Vít. 26a. — h. sě hotovati sě: člověk vždy má ſye k tomu hotowaty Štít. ř. 63a; člověk… vesele ſe hotuge Kruml. 10a; šťastný, ktož… na však čas ſe snažně hotuge k smrti Štít. uč. 155b; (Alexander) káza ſye všěm hotowaty AlxV. 456, t. 959; káza, by ſye hotowaly t. 511; voj ſye počě hotowaty a chtě města dobývati t. 425; hotugycze ſye Hod. 35a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hotovati, -uju, -uješ, hotoviti, -v’u, -víš ned. chystat, připravovat, zhotovovat, dělat; — hotovati sě připravovat se; zbrojit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hotovati nedok. = chystati, hotoviti, připravovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|