|
|
|
hospodář, -ě m. k hospoda² 1. hostinský, majitel „hospody²“ 1; (ve vězení) žalářník 2. hostitel, kdo přijímá hosta 3. osoba v nadřízeném nevrchnostenském postavení, zvl. hospodář, majitel domu („pán“ I/1); též fig. 4. čí (ženy) manžel 5. osoba v nadřízeném postavení, zvl. vladař, vrchnost („pán“ I/2); též relig. 6. čeho ap. správce, kdo se stará o něčí majetek; (statku) šafář 7. jaký hospodář, kdo spravuje vlastní majetek Též jm. osob. – K 6: též za lat. stabularius, oeconomus Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
hospodář, -ě, masc., Haupt der Familie, des Hauses, Gemahl, Vorsteher, Herr, Wirt; stsl. gospodaŕь dominus. — Mnohý hoſpodarz, vida své děti neposlušné aneb čeled, nesmie jim druhdy rozkázati, aby skrz to nebyli horše Štít. uč. 59a, hlava rodiny; hoſpodarz sám… dobrým příkladem má svú čeled osvěcovati t. 53b. Aby prokní hoſpodarz upeka beránek postavil jej na svém stole Hrad. 75b. Milostivého hoſpodarzie patris familias Ol. Ruth 2, 2; hoſpodarz pater familias Prešp. 2114. — Věz to, hoſpodarzi Pass. 156, praví Ciborea svému manželovi; neb ť sem já také měla šlechetného hoſpodarzie t. 287; kde jest muoj milý hoſpodarz t. 293. — Pak-li (držitelé sboží jednoho) sú dielní…, je každý hoſpodarz Rožmb. 11, je každý pán. Chce-li (Kateřina)… přijieti sě těch činuov, jakž ji mé sluhy naučie…, bude tiemž dielem hoſpodarz, snad ť by tak uzřela mú tvář Kat. v. 825, bude stejným dílem paní, jako oni moji služebníci. Břěcislav a Severus hoſpodarzem jeho (sv. Prokopa) potvrdichu Hrad. 15b, hospodář, představený kláštera, opat. Konšely jest volil a prvnieho hoſpodarzem udělal Mikuláše KolB. 40a (1519), představeným; tyto dole psané úředníky a konšely voliti jest ráčil a hoſpodarzem učinil jest Mikuláše t. 123b (1523); voliti jest ráčil Mikuláše kožišníka za prvnieho a hoſpodarze t. 97b (1521). Volenie hoſpodarze pro zpravovánie obecních duochodóv KolAO. 8a (1505). Buď nágrošník neb hoſpodarz KolAO. 17b (1492, opis z poč. XVI stol.), hospodář v rybářství, komu rybaření náleží, oppos. nágrošník. — Bude něterý těžké trpěti upomínanie od rukojmí neb od hoſpodarze, že j’ stravy jemu nezaplatil Štít. ř. 119b, hospodář, kdo hosti chová; hoſpodarz svého hosti móž staviti (pro nezaplacení) Rožmb. 233; hoſpodarz když staví za stravu hoſti t. 235; hoſpodarzi, ježto hosti chowagi Šach. 306a; náš hoſpodarz hospes Otc. 300b, hostinský; hoſpodarz hospes Prešp. 2064. Když to uzřě hoſpodarz, povědě ševci, ten krčmář Hrad. 125b, hospodský. — Adj. possess. -óv hospodářóv; z toho zpodstatnělé hospodářová, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hospodář, -ě m. hlava rodiny, manžel; hospodář, pán; představený; představený kláštera, opat; hostitel; hospodský, hostinský Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hospodář m. = hlava rodiny; hostitel, hostinský Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|