hospod, -i m.
sr. stsl. gospodь
Pán, Hospodin, starozákonní Bůh Izraele
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
hospod, -i, masc., pán, Herr; stsl. gospodь dominus. Složenina původem i významem k ř. δεσ-πότης a skr. džās-pati- = starosta rodu se hlásící; podle A. Meilleta je gos- z *gons- a toto z býv. gen. *gonəs »domus«, a -pod- duplikát vedle -pot-, jako se v řečtině vidí v δεσ-πόζω (z -pod-jō) a δεσ-πότης Mém. de la Société de ling. X, 1897. — hoſpody, vysvoboď duši mú! Domine ŽKap. 119, 2; hospodi! Mam. Jer. 34, 5 Jg.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hospod, -i m. pán (
v. též Hospodin)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.