|
|
|
Hospodin m. Pán, Hospodin, bůh Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
hospodin, -a m. sr. stsl. gospodinъ 1. bibl. a relig. Hospodin, Bůh, Pán, nejvyšší starozákonní božstvo 2. bibl. a relig. Bůh, Pán, nejvyšší křesťanské božstvo 3. bibl. a relig. Ježíš, Pán, Syn boží 4. bůh Ve verši toť slibuji tobě, hospodine BawArn 602 (editor: význam ‚pán‘) výklad nejednoznačný (verš porušen, nelze jednoznačně rekonstruovat původní význam i smysl: jde o císařův slib velkorysosti Bohu, nebo poslův slib poslušnosti a věrnosti císaři?) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
hospodin, -a, masc., pán (bůh), Herr (Gott); stsl. gospodinъ dominus. — Hospodyne, pomiluj ny! Pís. Hosp.; Hoſpodin, pomiluj ny! resonantibus Kosm. pokrač. k r. 1249; saeculares cantantes Hoſpodin, pomiluj ny! t. 1279; populo decantante Hoſpodin, pomiluj ny t. 1283. hoſpodine, bože mój! Domine deus meus ŽKlem. 103, 1. Mocný hoſpodyne! AlxBM. 7, 34. Oni vecěchu: Hoſpodyne! Domine EvVíd. Mat. 25, 44. hoſpodyne mój! Túl. 30b. hoſpodynee Ol. 1. Par. 17, 23. hoſpodyn Dominus ŽKlem. 2, 12, hoſpodin ŽWittb. tamt. a j., ŽGloss. 123, 2, HomOp. 153a. hoſpodyn kyrius Prešp. 2268, deus MamA. 30a. hoſpodin otec, hoſpodin syn, hoſpodin svatý duch; avšak ne třie hoſpodinowe, ale jeden hoſpodin ŽKlem. Athan. 17 sl. hoſpodín Ježíš Kruml. 56b. K nám hoſpodyn posly šéle Štít. ř. 246a; i z těch (lidí) zná hoſpodyn, ké jsú jeho t. 142b. Slavte hoſpodynu psallite Domino ŽKlem. 9, 12; zpoviedajte sě hoſpodinowi hoſpodinow deo caeli t. 135, 26; proti hoſpodynu ŽWittb. 2, 2; náděje jeho w hoſpodynu in Domino ŽKlem. 145, 5; w hoſpodine (sic) chváliti sě bude dušě má in domino t. 33, 3. David sěde přěd hoſpodyn sedit coram Domino Ol. 2. Reg. 7, 18. Pro hoſpodyn, buď nenie tich! Růž. 3 (verš 8slab.). Slavimil svým služebníkům rozkazoval…, aby jeho Goſpodinem (sic) to jest pánem nejmenovali, ale knížetem Háj. 27b. — Adj. possess. -óv hospodinóv: jmě hoſpodinowo nomen Domini ŽKlem. 134, 1; jmě hoſpodynouo Lit. 2. Reg. 6, 2, jménu hoſpodynowu ŽWittb. 7, 18, Ol. Lev. 24, 11; mluvenie hoſpodynowo ŽWittb. 11, 7; slovem hoſpowem (sic) nebesa utvrzena jsú t. 32, 6; chvála hoſpodinowa gloria Domini ŽKlem. t. 137, 5; oči hoſpodynowye ŽWittb. 33, 16; v rucě hoſpodynowye ŽPod. 74, 9; v domu hoſpodynowie ŽKlem. 133, 1; všeckna diela hoſpodinowa opera Domini t. Puer. 57; v cěstách hoſpodynowich t. 137, 5; — poděkujte, kněžie hoſpodynowi, hospodinu sacerdotes Domini t. Puer. 84; poděkujte hospodinovi všeckny sluhy hoſpodinowi omnes servi Domini t. 133, 1; — strach hoſpodynow timor Domini ŽWittb. 18, 10. — Z toho adj. -ový hospodinový: hospodinu hoſpodinowemu domino dominorum ŽWittb. 135, 3. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hospodin m. = pán Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|