honositi sě, -šu, -sí ipf.
k hořějie a nositi
1. čím, z čeho přěd kým, nad kým ap. honosit se, vynášet se, chlubit se
2. čím honosit se, vynikat
Sr. nésti sě 6, vynášěti sě
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
honositi sě, -šu sě, -síš sě, impftiv., chlubiti se, vynášeti se, prahlen, sich brüsten, erheben; z lat. honos, jen v češť. — Ktož sě nad jiné pyšnú múdrú myslí honoſi Pass. 451. Protož nehonos ſie v svých dobrých činech ŠtítBud. 203. Sami sě… z svých skutkóv honosie HusE. 3, 279.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².