holdovati sě, -uju, -uje ipf.
k holdovati
1. komu k čemu ap. vzdávat „hold“ 2, zavazovat se slibem poddanské věrnosti
2. v co zavazovat se k (za)placení něčeho
3. vykupovat se, platit výkupné
V edici RozmlSmrt uvedeno též pf. holdoviti sě, -v́u, -ví, jde patrně o písařskou chybu: rýmová pozice vyžaduje holdovati sě, tak uvádí i VýbAkad 2/1, 513
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
holdovati, -uju, -uješ, impftiv., hold vzdávati, poddánu, poslušnu býti, huldigen, unterthänig sein: jemu (králi) všickni králové holdugi Baw. 246; bychom jej (císaře) za pána přijeli a jemu holdowati chtěli t. 184; Arnošt vece: »Milí páni…, mně máte holdowati, byšte vždy se mnú stáli« atd. t. 153; chtěli-li by jemu holdowati Mill. 89a; (Maidburští) holdugi biskupu tomu, jemu slúžie a nikomému Baw. 138; — poddávati se komu, čemu, hověti, nachgeben: s galejí museli viec nežli míli zajeti, než kudy sme my s bárkau plauli, větru holdugicze Lobk. 156a; zlý skutek, jenž tělu holduge GestaBř. 32a; — hold (poplatek) vybírati: (pán na poddané) nespravedlivé daně, díla a roboty ukládá, z peněz holduge a šacuje RešSir. 23lb; — žebrotou choditi: (žebrácí) těkají a běží, holdugij a žebří RešSir. 263a. — h. sě holdovati sě, poddávati se: (Arnošt a Wecl) v to se zbožie uvázachu a všichni se jim holdowachu, král pak oba s sebú poje a na svój hrad s nimi doje Baw. 255.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².