holúbek, -bka/-bku m.
k holub
Dolož. též jako vl. jméno místní
Sr. holúbátko, holúbě, holubenec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
holúbek, -bka, masc., demin. z holub. — Rač mi seslati holubka s nebe Marg. 287. Majíc srdce upřiemé, prosté jako holubek ŠtítMus. 98a; jako holubek Kruml. 135a. Buďte opatrni jako hadové a sprostní jako holubkowe ŠtítOpat. 140b. — Příjm.: Holúbek PoprR. 12, Vácslav Holaubek Háj. 292a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².