holubenec, -ncě, masc., holoubě, junge Taube. — Offěrovachu hrdličku nebo holubencie Krist. 25b; dvě hrdličce aneb dvé holubenecz obětovali Štít. ř. 116b; kúpivše dvé holubenecz Krist. 25b; dvé holubenecz duos pullos columbarum Ol. Lev. 12, 8, Mus. tamt., EvOl. Luk. 2, 24; dvé holubenecz ROl. 149b, Comest. 84a. Lajna mladých holubenecz Chir. 52a. O holubencich Krist. 25b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holubenec, -ncě m. holoubek, holoubě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
holubenec m. = holoubě
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.