holúbátko, -a n.
k holúbě
holoubátko, holoubě, malé mládě holuba
Sr. holúbě, holúbek, holubenec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
holúbátko, -a, neutr., demin. z holúbě. — Dvě holubatczye Hrad. 69b; dvé holubatek t. 69a. (Chudý bude obětovati) oleje měřici a dvě hrdlici nebo dvé holubatek duos pullos columbae Kladr. Lev. 14, 22, dvě holubatczye Mus. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².