hodinka, -y f.
k hodina
1. krátký časový úsek, chvilka, okamžik
2. v pl. hodinky, modlitby, které recitují n. zpívají kněží a příslušníci některých řádů ve stanovené hodiny
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Hodinka. Sr. čásek, punkt
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
hodinka, -y, fem., demin. z hodina, malá chvíle, kurze Weile. Malá hodynka Kruml. 39lb. Nebylo jest žádné hodinky najmenšie t. 433b. — Hodinky sypací, plur., Sanduhr; zvoňenie býti má potud, dokavad pak purgmistr do rathauzu nepřijde; a jakž do světnice radní vejde, hned hodinky ſypaczy vobrátiti má; a ktož by do rady po zvonění v tu hodinu vobrácenú nepřišel atd. KolČČ. 382b (1564).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².