hněvivost, -i f.
k hněvivý
1. hněv, hněvivost, zlost
2. koho hněvivost, popudlivost, zlostnost
Sr. hněv, hněvnost, popudnost, zlobivost
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
hněvivost, -i, fem., prchlivost, Jähzorn. — Bál sem sě hniewiwoſti a hněvu jeho timui indignationem et iram Kladr. Deut. 9, 19, Br.: prchliwoſti. hniewiwoſt jeho škodliva bude ŠtítPař. 93b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hněvivost, -i f. prchlivost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.