hladiti, -źu, -dí ipf.
sr. hladký
1. co čím (nástrojem) hladit, činit hladkým, zvl. opracovávat do hladka, ohlazovat, vyhlazovat
2. co (vlasy ap.) uhlazovat, upravovat (do hladka)
3. koho, co (živého) po čem (části těla) „rukú“ ap. hladit, jemně přejíždět dlaní ap.
4. koho příjemně (laskavě, lichotivě) mluvit na někoho
5. koho, co čím (ničivým) „z světa“ vyhlazovat, hubit
Sr. lahoditi, polírovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hladiti, -zu, -díš, impftiv., glätten, streicheln, schmeicheln; stsl. gladiti laevigare, koř. pův. ghladh-. — Vzdělal dielo kamenem hlazenym s přědu i s zadu lapide polito Mus. 1. Mach. 13, 27. Z hlazeneho kamenie de lapidibus dolatis Ol. 3. Reg. 6, 7. Napsa jemu (mistr Ježíšovi) veršík od stroky A do stroky T, hladie po ňem, však on nečte coepit eum palpare DětJež. 8a. Sladkú řěčí jako hladiecz Kruml. 424a, takořka hladíc, lahodíc. (Pohanské paní) dachu svéj řeči vzníti, hlučně k sluchu ji (Kateřinu) hladyecze, na to jéj radiece, aby atd. Kat. v. 3264. Tu, kdež miesto pláče hlaſſy hladye a za tuto žalost dadie radost t. v. 3230. — Vyhlazovati, vertilgen: (Sizara) hladil s světa syny israelské moci jim násilé čině Kruml. 68a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hladiti, -z’u, -díš ned. hladit; vyhlazovat, hubit, ničit: hladil s světa syny izraelské
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.