|
|
|
hlíza, -y f. 1. med. jaká, kde hlíza, vřed, nádor, „nežit“ 2, chorobný novotvar vyplněný hnisem 2. morová hlíza, synekd. mor K 2: jen Štít Dolož. též vl. jm. osobní m. Hlíza. Sr. otok 2, vřěd 2, žléza 3 Autor: Marek Janosik-Bielski Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
hlíza, -y, fem., žláza onemocnělá, boule morová, nežit, Beule, Pestbeule, Geschwür; souvisí se žláza, žlêza glandula, struma, sln. žlêza pestis atd., z pův. gelz-. Srov. hláza. — (Lidé) nevědie, dokud budú, skoře-li hlyza příde neb jiná smrt Štít. uč. 113b, = boule morová Erb.; hlijza neb smrt jiná Štít. ř. 123b. Aby ten jed nepřidal příčiny k hlízám a k jiným nemocem HusE. 1, 84. Má-li kto kterakú hlizu Mill. 80b. Pak-li ť na krvi bude jako mázdra, strach hlizi ChirB. 43a. O nežitech neb hlizach Rhas. 89. (Bolest), kteráž bývá v prostřed hlavy a s předu, také o(d) hlizy vnitřnie ApatFr. 45a. — hlyza apostema Vít. 93a, Nom. 67b, Diefb., hliza též RostlF. 13a. — hliza angina Prešp. 1590; hlyza též Rozk. 2233, Vocab. 175a. — Ješto hlizzy pod třiesly naskakují Pass. 161. Neduh slove ť výr neb dýně neb hliza Sal. 338. — Příjm.: Hlíza PoprR. 25. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlíza f. nežit, vřed, podebranina Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hlíza f. = nežit, vřed, podebranina Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|