hemzati, -žu, -že ipf.
1. (o tvoru) plazit se, lézt
2. hemžit se
K 2: jen ve slovnících za lat. scaturire
Sr. hmyzati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
hemzati, -žu, -žeš, impftiv.,
kriechen; stsl. g
ъmъzati repere. — Onde tráva rostúc jako hemze
ŠtítMus. 116a t. j. hemže. Svět jest krásný v procházění v čirých polích, ano tráva jako hemze rostúc
ŠtítVyš. 13a. Musíš (hade) na svú prs hemżie choditi a na břišě
Kruml. 2b t. j. hemžě (
part.). —
hemzati scaturire,
MiscellA. 117a,
hemzati též
Sedl. z rkp. Drkol. ok. 1430— 1450. — Za to jest
nč. hemžiti se. —
Srov. hmyzati.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hemzati, -žu, -žeš ned. hemžit se; plazit se, lézt (
srov. hmyzati)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hemzati nedok. = plaziti se, lézti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.