hanič, -ě m.
k haniti, haněti
hanobitel, kdo hanobí, zneucťuje, kdo se dopouští „hanby“ 3
Sr. háncě 2
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
hanič, -ě, masc., kdo haní, Tadler, Schmäher. — hanycz confusor RVodň. ad 58a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².