hanějúcí adj.
k haniti, haněti
zpodst. čí hanitel, kdo haní, tupí, (slovně) uráží
Sr. háncě 1
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
