haněč, -ě m.
k haniti, haněti
koho, čeho hanobitel, kdo hanobí, zneucťuje, kdo se dopouští „hanby“ 3
Sr. háncě 2
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
haněč m. = hánce
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.