|
|
|
hřěšiti, -šu, -ší ipf. k hřiech 1. proti komu, proti čemu, nad kým, v kom v čem, čím ap. hřešit, chybovat, proviňovat se, dopouštět se viny 2. proti čemu, na co hřešit, chovat se a jednat nemravně, morálně se proviňovat, dopouštět se „hřiechu“ 2 relig. jak („smrtedlně“) čím (ústy ap.), na co, na čem (lakotě ap.) komu, v koho, proti komu (Bohu ap.) ap. porušovat boží přikázání; v čem (svatokupectví ap.), čím (lichvou ap.) porušovat některé z božích přikázání; s kým jak, čím („němým hřiechem“) smilnit, cizoložit, dopouštět se nedovolené soulože, popř. nadměrně souložit 4. zř. v zápor. imper. co, s inf. opomenout, zapomenout 5. zř. koho hanobit, hřešit; napomínat, hubovat Sr. pohřěšiti¹, prohřěšiti, přěstúpiti, shřěšiti, doviniti sě, viniti, šeřěditi, smrtedlně, němý Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
hřěšiti, -šu, -šíš, impftiv., hřešiti, sündigen; stsl. grêšiti peccare, z grêch-. — Neroďte hrzieſſyti nolite peccare ŽWittb. 4, 5, hrſieſſity ŽKlem. tamt. Tobě hſieſil sem tibi peceavi ŽKlem. 50, 6. Zle činili hrzeſſyecz hřiechy některými Štít. uč. 128b, hřešiti čím; někteří hryeſſye smilstvem Kruml. 83a. Protož nenie bezpečno na boží milost i hrzieſſyti i dlíti pokáním ŠtítBud. 127, hřěšiti nač; aby neměli nač hṙieẛiti, mohú jim i kněžím páni světští) sbožie otjieti HusPost. 28b. — Ta baba pastorku povědě…: Synku, když vendeš v turský boj, první, ktož tě potká, tomu stój, daj mu oščěpem malú sotu a nečiň jemu nic životu, obě jemu uši uřěž a schovati jiú nehrzyeſſ DalC. 19, nehřěš, neopomiň, v překl. stněm.: und laz nicht, du behaldis si; schovaje je nehřeš DalJ. tamt. z rkp. I. Ne hṙesiṡ toho nikako, rač boha za mě prositi, ať by mých dnóv ráčil prodliti Baw. 102. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřěšiti, -šu, -šíš ned. hřešit; obé jemu uši uřež a schovati jú nehřěš nezapomeň je schovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|