hřésti, hřebu, hřebe ipf.
1. koho pohřbívat, pochovávat, ukládat k posmrtnému klidu (zvl. zahrabáním do země)
2. (o koni) co čím (zemi kopytem) hrabat
Sr. pohrabati, pohřiebati
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hřésti, hřebu, -beš, impftiv., pochovávati, pohřbívati, begraben; místo hrébsti, stsl. grebsti, gresti, greti scabere. — Židové… kúpichu jedno pole pútníkóm hrzeſti Hrad. 88b. Jakož jest obyčej židuom hrzieſty se sepelire Lit.Jan. 19, 40. Svatý Dobeš v noci hrzzebieſſe mrtvá těla Kruml. 177b, Dobeš hrzebyeſſe mrtvé Alb. 20a, t. 50a. Nebieše kto hreba qui sepeliret ŽWittb. 78, 3. Ano vidie Egyptſſczy a hrziebucze prvorozené videntibus Aegyptiis et sepelientibus Lit. Num. 33, 4.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřésti, hřebu, -eš ned. pohřbívat, pochovávat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hřésti (1. sg. hřebu) nedok. = pohřbívati, pochovávati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.