hýbavý adj.
k hýbati, hýbati sě
1. (čím) uvádějící v pohyb
2. hýbající se, pohybující se
3. pohyblivý, schopný pohybu
4. nestálý, vrtkavý, proměnlivý
Sr. nesstálý
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hýbavý, adj., hýbající, hýbající se, bewegend, sich bewegend: uzřech děťátko hibawe v jejiem (Mariině) životě Vít. 106b; (mozk) posielá žíly hybawe a čitedlné Sal. 527, žila hýbavá, nerv motorický; na žilách …hybawych Rhas. 29. — Hnutelný, pohybný, beweglich: muož býti ukázán člověk jako trest hybawa na dvě straně ChelčP. 13a; hybawych věcí přenesenie mobiliuin translationem Pernšt. Žid. 12, 27, hibawich věcí Koř. tamt.; oheň hibawi mobilis SekvE. 14b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hýbavý adj. hýbající se, pohyblivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hýbavý adj. = hýbající se; vrtkavý, nestálý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.