|
|
|
hýřiti, -řu, -ří ipf. k střhn. irren 1. na čem, v čem proti komu chybovat, svým jednáním se odchylovat od toho, co je náležité; relig. hřešit, dopouštět se hříchu 2. mýlit se, chybně usuzovat 3. proti komu, nad kým podvádět někoho, jednat nepoctivě vůči někomu Sr. blúditi, pohýřiti, shřěšiti Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
hýřiti, -řu, -říš, impftiv., přestupovati (přikázáni atd.), blouditi, hřešiti, übertreten, irren, sündigen. Z němč.: stněm. irrôn, irren; podle Malinowsk. wyr. 22 prý z maďarsk. hir opinio. Známo jen v češtině, kde význam časem se zúžil a jest = marnotratně žíti; pak v pol. nář. těšínském v slovích hyra = pýcha, hyrny = pyšný, hyrować się = vynášeti se Malinowski l. c. — Všěm, jižto hyrzye qui praevaricantur Pror. Jer. 12, 1, kteří přestupují Bible 1857 tamt., kteří se zpronevěřují Br. tamt.; aby hyrzil ut praevaricetur Ol. Ezech. 14, 13. Svatý Augustin… u veliké hýřenie (kacířství) upadl byl a v tom devět let hirzil Pass. 462. Jakež jest proti buohu hyrzyl, takež má od buoha pokutu přijieti t. 511. Vidíte, ež na tom hyrzyte t. 601. Na tom svěcký súd často hyrzy t. 196, v rkp. mladším: blúdí. Velmi vás hirziecz vizi t. 291, v tišť.: blúdiec. Anděle svatý, proč nade mnú hyrzyſs? Slíbil s’ mi, abych jednu hodinu v čistci přetrpěl, a již jest sto let minulo, jakž sem tuto. K ňemužto anděl vece: »Já proti tobě nehyrzym, neb jen čtvrt jediné hodiny v čistci jsi« t. 641. Pro ta hýřenie, ješto hyrzijme hřešiec čichy tělesnými, jmieti tu žalost v srdci Štít. ř. 88b; poňavadž hyrzijme a hřěšíme t. 132b; hyrzyme a hřěšíme proti bohu ŠtítBud. 115. Odpověděli řkúc: »hyrzyſſ, nejsmy ť buoh tvój!« fallitur, non sum Aug. 123b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hýřiti, -řu, -íš ned. přestupovat (přikázání ap.), bloudit, hřešit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hýřiti nedok. (z něm.) = přestupovati (přikázání atp.), blouditi, hřešiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|