húščě, -ě f.
húšč, -ě f.
též húšč, -ě m.
k hustý
1. koho, čeho velké množství stěsnané na jednom místě
2. hustý porost, houština
3. hustost, hustota
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
húščě, -ě, fem., z gąst-ja. — Hustost, hustota, Dichtigkeit. Jeho (božího) dna, jeho přikrytie, jeho huſty, jeho číři, jeho výši, jeho níži… Kat. v. 1849, t. j. húšti dial. m. húště. — Houština, Dickicht, Gebüsch. Paris… přiboda sě v jednu huſty AlxV. 732. (Člověk chudý) všel v-weliku huſſt lesa in magnam densitatem GestaMus. 113a, za to GestaKl. 263 masc.: w weliky huſſcz. w huſſcziech in condensis ŽPod. 117, 27; w huſſtiech ŽKap. tamt., za to omylem w hlaſſu ŽWittb. a w hluku ŽGloss.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húšč, -ě m. húščě, -ě f. houšť, houština; množství, shluk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
húšč m., húščě, húště f. = houští, houština; hustota, tlačenice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.