húščě, -ě f.
húšč, -ě f.
též húšč, -ě m.
k hustý
1. koho, čeho velké množství stěsnané na jednom místě
2. hustý porost, houština
3. hustost, hustota
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
húšč, -ě, masc., houština, množství, Dickicht, Gebüsch, Menge; z gąst-jo-. — Když (Vlasta) w huſtyu nemože oštiepem ani mečem vlásti, tu dojide veliké strasti DalC. 15; král jěde tajně na púšci i by do smrti v tom huſczyu t. 24. Když ciesař na české mezě vjěde, huſt veliký lesový opatři Pulk. 47b; (ciesař) vebra sě w welyky huſt toho lesu t. 48a; huſſczt veliký PulkL. 107. (Rybníkové) aby rozvlažěvali huſcz drziewie silvam lignorum Lit. Ekkl. 2, 6, aby rozvlažěvali huſſtz drzieuie Ol. tamt. (Člověk chudý) všel w weliky huſſcz lesa toho in magnam densitatem GestaKl. 263, za to GestaMus. 113a fem.: v-weliku huſſt. — huſſcz mečóv a šípov multitudinem Ol. 2. Mach. 5, 3; lid valil se w ſylnych huſczych Rúd. 16a. — huſſcz densetum Prešp. 556; huſcz též Rozk. 1045 a RVodň 46d, densum BohFl. 213, hust též Diefb., husst též Veleš.; huſt lucus SlovWiesb. 1b. — Srov. húščě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húšč, -ě m. húščě, -ě f. houšť, houština; množství, shluk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
húšč m., húščě, húště f. = houští, houština; hustota, tlačenice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.