hólka, -y f.
k hól
1. jaká hůlka, menší, kratší tyč k podpoře při chůzi, na obranu, k bití ap.
poutnická hůl
2. jaká (zlatá) hůlka jako znak světského úřadu a moci; též královské žezlo
3. hůlka, dřevěné kuchařské náčiní určené k míchání
4. ojed. jaká (vrbová) proutek, větvička
5. ojed. palička, srdce zvonu
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Hólka. Sr. kyjík, prútek 4
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
hólka, -y, fem., hůlka, demin. z hól. — Stařec mdlé klúby huolku podpieraje Otc. 405a. Svatý Jakub svú huolku znamení dal Kruml. 352. huolka baculus Ol. Gen. 38, 25; huolku zlámati RešSir. 32a. — Příjm. mužské: (konšela) Huolku Háj. 457b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hólka f. hůlka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hólka f. = hůlka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.