forma, -y f.
k lat. forma
1. koho vzhled, podoba, vzezření; ojed. úhledná úprava vzhledu (?)
2. čeho vnější forma, tvar; způsob chování, charakter (fig); relig. čeho (eucharistického chleba a vína) způsoba, vnější podoba chleba a vína ve svátosti oltářní (sr. SSL s. v. forma 1b)
3. forma, co dává nějaké věci tvar, tvořidlo (arch.)
4. forma nějakého dění n. stavu, způsob, kterým se něco děje; (o činnosti) způsob provedení; „pod jakúkolivěk formú“ jakýmkoliv způsobem
5. k čemu předloha, vzor
čeho (listu ap.) předloha, vzor, formálně a obsahově předepsané, obecně uznávané znění
jur. čeho (právního úkonu) povinný postup, pevně stanovená následnost jednotlivých částí
relig. čí (církve), čeho (pronášeného textu při udělování svátostí) formule, ustálené, závazné znění, předepsaná posloupnost jednotlivých částí
6. relig. (o sakrálním předmětu) duchovní podstata
7. filoz. předobraz v mysli, ideální mentální představa (sr. StčS s. v. „podobenstvie“ 2)
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Forma. Sr. podoba, zpósoba
Autor: Hana Kreisingerová