erbovati | ESSČ | GbSlov | ŠimekSlov |

erbovati, -uju, -uje ipf.

ojed. též herbovati, -uju, -uje ipf.

k erb, -a/-u

1. jur. (o majetku) komu, s kým, na koho přecházet na někoho jako dědictví

2. jur. co komu, koho gen. čím dát, odkázat někomu něco jako dědictví

3. jur. co zdědit, získat jako dědictví

4. zachovávat, předávat jako dědictví

Sr. dědičiti, děditi

Autor: Martina Jamborová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).

 


erbovati, -uju, -uješ, impftiv., erbem (šlechtickým) obdařiti. — Erbowanij na rytířstvo RešSir. 172a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


erbovati nedok. = erbem obdarovati, děditi
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).