erb | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

erb, -a m.

herb, -a m.

k erb, -a/-u a střhn. erbe

1. čí dědic, osoba mající nárok na dědictví, též jur.

2. čí potomek, následník; čí prvorozený syn oprávněný užívat erb

3. čí předek, dříve narozený příslušník téhož rodu

Významy ‚potomek‘ a ‚dědic‘ nelze vždy spolehlivě odlišit. Sr. dědic, náměstek 2, náměstník, potomek 3, potomkyni, potomník, stupník. K podobě herb vzniklé kontaminací s lat. hērēs ‚dědic‘ sr. Machek, Etym. slov.² s. v. erb

Autor: Martina Jamborová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).

 


erb, -a/-u m.

herb, -a/-u m.

k střhn. erbe

1. zděděný majetek, dědictví, též jur.

2. erb, dědičný znak, znamení hodnosti, cti n. práva osoby, rodu, města ap.

Sr. dědičstvie, dědina, nápad, znamenie

Autor: Martina Jamborová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).

 


erb, -a, masc., potomek, dědic; z němč.: střhněm. erbe = Nachkomme, Erbe. — Jakož jest otec mocen byl kúpiti erbóm svým, takéž jest mocen odprodati Off. tab. 174, v lat.: heredibus suis. Tehdy sem propadl panu Bočkovi i jeho erbom dvě stě kop ListVrat. 1398; ty zprávce mají to zbožie panu Bočkovi i jeho erbom vysvoboditi a čisto učiniti tamt. To ť jest žádost pyšných lidí, aby po rodiech a po erbiech jméno veliké jměli ŠtítPař. 82a. Buoh manželstvie netupí, jimižto sě Erby neb diediczowe množie Lvov. 89a. Dědici neb erbi sú dvoji Tovač. 145. Abyšte nám (královi), též i našim erbóm slíbili poddanost t. 11. Ač by (bratr) bez erbuow sšel a umřel t. 152. Bez překážky páně Janovy, dědicóv jeho i budúcích erbow KolB. 30a (1495). — Z toho erb, herb = znak rodinný, rodový, das Wappen. Král móž erbem chlapa za vládyku vyvýšiti Tovač. 233. Komuž král herbVšehK. 107b; titule ani herbu užívati nemohú VšehJ. 176.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


erb, herb m. živ. potomek, dědic; neživ. rodový znak, znamení urozenosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


erb m. (z něm. Erbe) = zděděný statek; znak, štít, znamení urozenosti; potomek, dědic
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).