|
|
|
dělánie, -ie n. k dělati 1. práce, činnost; námaha 2. koho (zvl. božské bytosti), čeho konání, působení; moc, síla, vliv 3. čeho (hmotného), co dělání, zhotovování, vyrábění, (peněz) ražení 4. čeho (stavby) stavění, budování, (rybníka) zřizování, (strouhy) kopání 5. čeho (pole ap.) obdělávání, mont. (hor ap.) těžení, těžba 6. čeho (stavby) opravování, udržování 7. čeho (tělesného zevnějšku) upravování 8. alch. čeho (látky) příprava, výroba 9. čeho (nehmotného) dělání, provozování, provádění, (žaloby) vznášení 10. koho (správce ap.) ustanovování 11. med. čím (nástrojem ap.) provádění lékařského zákroku pomocí něčeho Autor: František Martínek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024). 
dělánie, -ie, neutr., dělání, das Thun: k dielanyu svému ad operationem ŽKlem. 103, 23 a ŽWittb. tamt., k dyelany svému ŽPod. tamt.; k dyelany sem všecko přihotoval ad aedificandum Ol. 1. Par. 28, 2. — dielanie (sic) rukú tvú podáš pravicě operi manuum tuarum ŽKlem. 143b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dělánie, -ie n. dělání, činnost, práce; stavění; stavění, budova Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dělánie n. = práce, konání Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|