divadlo, -a n.
k dívati sě
1. čemu, komu podívaná, co stojí za vidění
2. podívání (se), pohled
3. koho, jaké dívání se na něco, někoho, přihlížení něčemu, expr. okukování, zevlování
4. zř. v co divadlo, co je předváděno za účelem vizuálního vnímání
5. zř. úžas, ohromení, (ú)děs
Sr. dívanie, div́enie, přihlédanie, patřenie 2
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
divadlo, -a, neutr., podívaná, etwas zum Schauen. (Banaiáš) zabil muže egyptského, muže hodného díwadlu virum dignum spectaculo Kladr. 2. Reg. 23, 21; (mrtvá těla, o pohřbích času morního) aby se lidu nepředstavovala k divadlu WintObr. 2, 209 (z r. 1598); dywadlo spectaculum BiblJ. γ 1. Kor. 4, 9, diwadlo též MamD. 94a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
divadlo, demin. divádlko (trojslab.) n. podívaná
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.