dvojně adv.
k dvojný
dvojnásobně, dvakrát, jednou tolik
Sr. dvojnásobně, dvojnásob
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dvojně, -ě f. (?)
k dvojiti(?)
Jen u Klareta za lat. duellum v kapitole De armis mezi názvy hospodářských přístrojů; význam nejistý. Sr. B. Ryba, LF 75, 1951, 94
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dvojně, -ě, fem., rozporka (u vozu): střmen, sedlo, roſporzicze dvoynie duellum, popruh atd. Prešp. 2058, dwoynye duellum Rozk. 3205. — Adv. dvojně v. dvojný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvojný, adj., doppelt: v jeskyni dwoyne duplex Comest. 42b, v jeskyni dwoyní t. 33b, v jeskyni dwoyney t. 184a; dwogna vrata Lact. 23d. — Adverb. -ně dvojně: ktož plní (křivú přísahu), dvojně hřěší HusE 1, 106.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvojně adv. dvojnásobně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dvojně adv. = dvojnásobně
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.