dvojný adj.
dvojní adj.
k dvojiti
1. dvojitý, zdvojený, zdvojnásobený
2. dvojný, složený ze dvou částí
3.následující jeden po druhém
4. (o gramatickém čísle) duální, dvojný
5. (o lidské mysli) vnitřně rozdvojený, rozpolcený (sr. ESSČ s. v. „dvojetný“)
Sr. dvojený
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dvojný, adj., doppelt: v jeskyni dwoyne duplex Comest. 42b, v jeskyni dwoyní t. 33b, v jeskyni dwoyney t. 184a; dwogna vrata Lact. 23d. — Adverb. -ně dvojně: ktož plní (křivú přísahu), dvojně hřěší HusE 1, 106.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvojný adj. dvojitý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.