dvojičný adj.
k dvój, dvojicě
dvojitý, dvojnásobný, dvakrát takový
Sr. dvojnásobný
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dvojičný, adj., dvojnásobný, zweifach. — Přikryti budte jakožto diploide dwogicznu hanbú svú operiantur sicut diploide confusione sua ŽKlem. 108, 29, přikryti buďte… dvojičnu hanbú Hlah. tamt.; překlad odchylný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvojičný adj. dvojnásobný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.