dvojenie, -ie n.
k dvojiti
1. čeho zdvojení, zdvojnásobení (sr. ESSČ s. v. „trojenie“); (o počtu) zdvojnásobení, navýšení hodnoty o jednou tolik
2. (o lidském chování) falešnost, licoměrnost (sr. StčS s. v. „obojetenstvie“, „obojetnost“ 2); čeho (řeči) dvojakost, obojakost
3. o čem neshoda, různost názorů
4. mezi kým rozkol, roztržka
5. (o původu sourozenců) pocházení z nevlastních rodičů, rozdělení jejich rodových linií
Sr. dvojicě; k 1:StčS podvojenie
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
dvojenie, -ie, neutr., dvojnásobení, das Doppeln. — Počet dní dvojiti a dwogenie znamenati ChirB. 35b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvojenie, -ie n. dvojnásobení; zdvojení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dvojenie n. = dvojnásobení, rozdvojování ; obojetnictví
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.