dvořěnín, -a m.
pozd. též dvořan, -a m.
k dvór
1. čí, koho člen panovnické družiny
2. čí, koho dvořan, kdo žije n. slouží u „dvora“ 1, 2; „dvořané nebeščí“ andělé a svatí, kdo jsou v blízkosti boží
Sr. dvořák
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
dvořěnín, -a, masc., dvořan, Hofmann, Höfling. — Protož dvořenínu krále velikého chci najprvé krále oznámiti HusE. 1, 1; dvořky a dvořené t. 1, 263. dworziene mniece, by atd. ML. 80a; dva Jaromírovi dworzyene Pulk. 37b; vešken sbor nebeských dworzzan Kruml. 298; tíž dworzane mají koně Lobk. 56a; všech dworzeninuw Mill. 8b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvořěnín (pl. dvořěné, gen. dvořan) m. dvořan
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dvořěnín m. = dvořan
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.