dvořák, -a m.
k dvór
1. dvořan, kdo žije n. slouží u „dvora“ 1
2.osobně svobodný vlastník usedlosti („dvora“ 2), zvl. zeman, šlechtic
3. statkář, osobně svobodný vlastník statku („dvora“ 4)
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. dvořěnín
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
dvořák, -a, masc., kdo žije při dvoře, na dvoře, Höfling: (smrt) shrabe všě dworzaky Vít. 34a; fregerzy a duorzaczy MastDrk. 61; nemá býti žádný dworzak konšelem Pr. pr. 245; — majetník dvoru: pak-li by se toho ktokoli z forberečníků a dworzaku dopustil KolAA. 61a (1513). — v-dworzakow Rokyc. 51b. — dvorzak *ornacius Prešp. 2517 v kap. de navigatione. — Příjm.: Dworzak TomZ. 1456 m 51.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dvořák m. kdo žije u dvora, dvořan, sluha u dvora; majetník dvora
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dvořák m. = kdo žije u dvora; sedlák ve dvoře žijící, svobodník; dvořan, sluha u dvora
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.