dvé, dvého, vzniklé stažením z dvoje, numer. distrib. neutr., v. dvój. — Zpodstatnělé. Dvojí věc rozdílná. To ti naposled povědě: v rozkoši sě neobložij, u panosti neumnožij; ač sě v tom dwem neostřěžeš, sám sě tiem najviec sviežeš AlxV. 289. Jednomu ť sě tuto státi, vuol ze dweho, kteréž ráčíš: aneboť je bohóm našim chválu vzdáti…, neb mukami těžce umučenu býti Kat. v. 2698. dwe to slyšal sem duo haec ŽWittb. 61, 12. Jedno ze dweho Pass. 558; proti tomu dwemu Brig. 133a; mezi dwym Alb. 10b. — Dvojí věc stejná, ein Paar. (Marie) chtiec knězi dáti dwe holúbátek anebo dwe hrdličátek Hrad. 69a; dwe ze všeho vejdú s toḃú bina Mus. Gen. 6, 20; po dwem vezmeš bina Ol. Gen. 6, 19, jmajíce po dwem jehnec t. Cant. 4, 2; vařiž ten yzop w tom dwem dobřě Chir. 311a. — Ve rčeních dvé a dvé: všelikého stvořenie dwe a dwe vnide duo et duo Mus. Gen. 7, 9; dwé a dwé vezmeš (do korábu) duo et duo Br. Gen. 7, 2; listí dwý a dwý spolu Háj. herb. 32b; — dvé to = dvakrát tolikéž: král slíbi jima (lakomému a závistivému), což který prositi bude, že dá jemu, a dwe to druhému ŠtítMus. 58b; (zloděj) dwe to má vrátiti duplum Ol. Ex. 22, 4, t. 22, 9 a Mus. tamt.; pravie, že jest se to dwe bralo od kladenie ve dsky VšehK. 263b; a z toho dále ve smyslu stejném dvé viece, dvé to viece: tu jí da dwe wiecze chleba nežli jindy Otc. 310a, tu jie da dwe to wiecze chleba OtcB. (na místě stejném); — na dvé = na dvě části: (zvieře), ješto na dwe štiepí paznohet in duas partes Mus. Deut. 14, 6; úředníci na dwee sě dělé VšehK. 97b; Abram… zpřětína vše na dwe per medium Mus. Gen. 15, 10; vezma čistú plénku i sehniž na dwe a naklaď do nie toho mchu Chir. 285a; její díl ať jest na dwy rozdělen (t. pro dvě dítky) KolČČ. 207b (1554).