dubnicě, -ě f.
k dub
fabr. jaká (ševcovská) zařízení (mlýn) na zpracování borky (tj. vrchní odumřelé vrstvy stromové kůry) na třísloviny
Dolož. též jako vl. jm. místní a pomístní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
Dubnicě, -ě, fem., jm. místní, z Dubná: Dubnicye Reg. II, 1289, Dubnicie tamt.; z Dubnice TomP. 3, 66.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².