duben, -bna/-bnu m.
k dub
duben, měsíc, kdy raší listy dubu
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
duben, -bna, masc., jm. měsíce, April; Eichenmonat, die Zeit, wo die Eiche sich belaubt Mikl. Mon. Jenom v češt.; je vlastně jmenný tvar adj. dubný, dąbьnъ. — Měsiece xandika točíš dubna mensis Xanthici Mus. 2. Mach. 11, 30. duben CisPr. 102a. duben aprilis ŽPod. (v kalendáři), Prešp. 49, Rozk. 44, BohFl. 35, Nom. 62b, Vocab. 175a, Měs. 73b, Diefb. — Jm. místní: Duben UrbPr. 1379, nyní Dubno.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².