drznúti, -nu, -ne pf.
k drzý
s inf. osmělit se, odvážit se (drze), opovážit se, troufnout si
Sr. drzati, drzěti, ohroziti sě, vsmieti sě
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
drznúti, -nu, -neš, pftiv.,
osměliti se, wagen; stsl. drъznąti audere.
Srov. drzati. — Když
sv. Maximin přistúpiti nedrznyeſſe
Pass. 342. Král … drznul geſt vníti do chrámu ausus est
Lit. 2. Mach. 5, 15, drznul geſt vjíti
Ol. tamt. (Aman) geſt drzl ruku svú ztáhnúti ausus est
Ol. Est. 8, 7. Mezi velikými lidmi nedrzni mluviti non praesumas
Kladr. Sir. 32, 13. Jehožto jiní světí prositi nedrznu, to matka boží obdrží
Krist. 22a a
ROl. 147b. Proto na svéj mysli nedrzl
PassKlem. 134a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drznúti, -nu, -veš dok. osmělit se, odvážit se, opovážit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
drznúti dok. = odvážiti se, osměliti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.