drzý adj.
drzí adj.
1. přespříliš smělý (odvážný), opovážlivý, troufalý, (vůči autoritě) drzý
2. opovážlivě bujný, nevázaný, rozpustilý
Sr. drzký, chlípný, nekázaný, nesterný, nestydatý, smělý, všetečný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
drzý, také drzí, adj., dreist, verwegen; stsl. drъzъ audax. — (Alexander) také lidi jmieše, pro něž drz býti musieše AlxV. 369. drzi holomečkové božiemu sluzě příkořizny činiechu Pass. 325; w dyrziem svelíčení t. 452. Ani kto ot nie drzye slovo slýchal Krist. 5a. Pro řeč drzý HrubPetr. 38a; miluje drzye audaces t. 179a. Ó duše, přieliš jsi lakoma, až sě bojím, by drzie nebyla Kruml. 286a. V kaké milosti (bóh) ty, ješto jest učinil, aby je spasil, drzy a čisty učiní ŠtítBud. 104. — Adverb. drzě: svatý Petr drzie promluvil Krist. 97a; by ty (duše) drzie žádala nad své zaslúženie Kruml. 286a; k bližniemu máme býti pokorni nesúdiec jich drzie ŠtítVyš. 53a; kto smie to vyřéci drzie a kvapně ŠtítBud. 62; drze Pass. 195.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drzí, drzý adj. drzý, opovážlivý, neodbytný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
drzí, drzý adj. = opovážlivý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.