druhé, adv., po druhé, v. druhý.

druhý, tvar sklonění složeného ke jmennému druh stsl. drugъ, v. t.; Genosse, socius, amicus, pak alius, alter, secundus, anderer, zweiter. — Buď lehek proti chudému, protiven bud protivnému, nenie ť nik(t)e tako tuhý, chceš-li, budeš jemu druhy AlxV. 259, budeš mu druhem. Litovánie nic jiného nenie než trpěnie s druhem Alb. 16a, v AlbC. na místě stejném: s druhym. Ktož mluví za druheho, an ho neprosí Alb. 33a. — Odpověděl jest druh k druhev alius ad alterum Kladr. 1. Reg. 10, 12. — Kakož koli (boží tělo) málo dáno jest věrnému, všako cěle jest priuniemu, cělo dáno i druhemu Kunh. 149a. Kterú stranu peniez súdí, druha sě na prázdno trudí AlxV. 254, když kterou stranu soudce uplacený soudí, druhá marně se vynasnažuje. Na druziey straně Pass. 360, t. 569, na druzie straně t. 219; na druzye straně in parte altera Ol. Ex. 38, 15; tu na druzy straně stojě OpMus. 19b. K druziey bráně Pass. 366. Tovařišóm, již na druzie lodí biechu Krist. 35a. Čakajúce s obú stranú druheho dne světlost ranú AlxH. 4, 30. Takž ona (zrádcové Bessus a Narbazon) své děnie (ot)ložista noci druhe AlxBM. 5, 31. Kapitola druha Pror. Isa. 2 (nápis). U pokoleniú druhem in generatione altera ŽWittb. 101, 19. — Z těch čtyř kuol (stroje mučidelního) dwye spolu běžele řežúce k dolu…, a druzye dwye kole zasě řezale… proti nima vzhuoru Kat. v. 2787, druhá dvě kola. Jdi s ním druzie dvě míli Mat. Rozb. 743; druhei dvě hřivně alia duo (talenta) Koř. Mat. 25, 22; má jemu opět přidáno býti šest nedělí druhých VšehJ. 44, weitere sechs Wochen. — (Štítný) složil a vyložil tyto knihy českým jazykem, a ačkoli w druhych ſlowiech, za našich let neobyčejných, ale v staré české řeči nalezených, kterýmž často čta porozumieš ŠtítBud. 1, v slovích druhde, místy neobyčejných. — (Žaloby) některé ze škod, jiné z moci, druhé z nářku cti atd. VšehJ. 48, druhý = jiný. Ne každý (postupuje stejně), než druhý trhem, jiný zápisem, jiný jinak. — Fares jednomu jmě bieše, druhi Elifar slovieše AlxB. 3, 32, jeden-druhý atp.; jednéj jmě bylo Agathen a druzyey Thyoma ML. 80a. Z těch cěst jednomu jest jedna hodnějši, druha druhemu Štít. ř. 191a. — Tupí geden druheho Štít. uč. 75a, jeden druhého atp., výrazy pro vzájemnost; přijímajíc geden druheho do svých domóv t. 50b; pozove geden druheho, aby potom i on jej odezval Štít. ř. 204b; nemóž geden druheho připuditi Rožmb. 109; když geden bratr zabil druheho ŠtítMus. 6b; když geden druheho smútí, tehdy také sám často smúcen bývá Alb. 17b; jeden druhého pohoniti muož VšehJ. 22; když jeden druhého spatřil Trist. 90; otdali sě na běh geden mymo druheho alius ab alio Ol. 2. Mach. 12, 22; jeden bez druhého vece Trist. 87; netupte geden druheho, cti geden druhemu neutrhaj ŠtítMus. 44a, geden druhemu činí křivdu Štít. uč. 133b; pronevěří sě geden druhemu ŠtítMus. 19a; geden druhemu zlořečí Jeron. 93b; (bolesti) gedna druhey bieš přidána Hrad. 29b; geden na druhem láká Štít. uč. 73a; — (Ježíš a Marie) sě spolu milují kazdy druheho jako sám sě Kruml. 90a, každý druhého; — podobně ve výrazích pro střídavost: z gedne šlechetnosti do druhe Štít. uč. 100b, člověk musí prospievati z gedne cnosti w druhu Alb. 97a. — Ve výrazích komparativních: geden hřiech jest druheho věcí Štít. uč. 135b, je větší druhého, než druhý; snáze j’ lidem almužny veliké činiti, kostely stavěti…, než vrátiti cizie, avšak nerovně lepše gedno druheho t. 142b; geden stav duostojnějí jest nežli druhy t. 97a. — Ve významu druhovém plur. druzí. Troji sú lidé: druzy sú ovšem nezpósobeni…, druzy sú dobřě zpósobeni, druzy sě mají prostřědně Kruml. 460b. (Hadové a ještěrové) druzy tlustí jakožto břevna biechu a druzy ďábelskými hlasy křičiechu Baw. 10b. Srov. jeden, jedni. — druhý na dcěte atd., = druhý na desíti, dvanáctý: druhynadcziet měsiec mensis duodecimus Ol. Esth. 2, 12, druhy nadczet den t. 3. Esdr. 8, 62; w druhem nazte létě Hrad. 72a; biechu tu spolu Šimon Petr a Tomáš druhy noſt (sic) Thomas qui dicitur Didymus EvVíd. Jan 21, 2, omylem m. druhý nást = dvanáctý (mylné přeložení za ř. δίδυμος, dvojče); kterého by chtěl druhym na dczet apoštolem Štít. ř. 235b; druhynaſty (blázen) Vít. 42b; w druhem nadcztem měsieci Ol. Ezech. 29, 1. (Alexander) možéše tak juž jmieti druhe leto po deſety AlxV. 165, druhý po desíti. — druhý mezi dcietma atp., = druhý mezi desítma (mezi dvěma desítkami), dvacátý druhý: druheho mezcietma dne vigesima et secunda die Ol. Judith 2, 1 t. j. druhého mezcietma, (blázen) druhymezczyetmy Vít. 43b t. j. druhý mezcietmý, (los) druhymezczietmy Ol. 1. Par. 25, 29. — druhý krát: druhý krát mluvil pan Tovačovský Let. 621. — druhé, adv., vlastně sg. akk. neutr. k druhý, = po druhé. (Sv. Jakub Větší) podlé těchto tří ctí práva… jest věcí mnohem: pyrwe, ž’ dřéve pozván bohem…, druhe, z’ mu byl bóh domovit atd. ApD. d; druhe opat budu kožiú rursum circumdabor ŽKlem. 145a, po druhé; nenarodí-li sě kto druhee, nemóže viděti královstvie nebeského Krist. 55b; učiníte-li to druhe si secundo hoc feceritis Lit. Nehem. 13, 21; (Ježíš) šed druhe i třetie modlitvu skončě Hrad. 80a, po druhé a po třetí; Ježiúš druhe i třetie jich otáza t. 81a; vzvola anděl druhe z nebes secundo Mus. Gen. 22, 15; neboť mě (Jakub Esaua) jest toto druhe přělstil altera vice t. Gen. 27, 36; což vostane na té lžíci nerozpuštěného, paliž to druhe i třetie Chir. 280b; — z toho po druhé: jiže po druhe narodili smy sě renati sumus HomOp. 152a; musíte sě naroditi po druhe Krist. 55b; po druhé je (Sasy) kněz Přemysl pobi DalJ. 78 z různočtení J2, opyet DalC. tamt.; prvorodstvie mé (Esauovo Jakub) prvé vzal, a nynie po druhe přědchýlil požehnánie mé secundo Mus. Gen. 27, 36.

druhé adv. = po druhé, za druhé